Zájmena nahrazují podstatná jména, abyste se neopakovali – od „I“ a „me“ po „who“ a „each other“. Pozor: stůl je „it“, ne „he“.
„I“, „you“, „he“, „she“, „it“… a proč je stůl anglicky „it“.
„I“, nebo „me“, „he“, nebo „him“: tvar závisí na místě ve větě.
„Mine“, „yours“, „hers“: samostatně, když říkáte, čí něco je.
„My“, nebo „mine“ – a „his“, nebo „her“ podle vlastníka, ne podle věci.
„Myself“, „themselves“ – a proč „I relax“, ne „I relax myself“.
„This“, „that“, „these“, „those“: ukazování na blízké a vzdálené.
„Who“, „whose“, „what“, „which“: otázky na lidi a věci.
„They help each other“: když české „se“ znamená „navzájem“.
„Someone“, „anything“, „nobody“: o lidech a věcech, aniž je jmenujete.
„Who“, „which“, „that“, „whose“: doplňující informace o podstatném jménu.