Otázky v mluvené angličtině

Jak otázky opravdu znějí

Formální pravidla pro tvoření otázek (pomocné sloveso před podmětem, správné tázací slovo, správné question tag) popisují psanou angličtinu a pečlivou řeč. V uvolněném rozhovoru se objevují zkratky: slovosled zůstane jako v oznamovací větě a hlas prostě stoupne; překvapivé slovo se zopakuje; místo plného question tag stačí jedno krátké slovo.

Oznamovací otázky a otázky-ozvěny

Oznamovací otázka je obyčejná oznamovací věta vyslovená se stoupající intonací. Pomocné sloveso není třeba přesouvat, protože kontext a tón ukazují, že se ptáte. To zní povědomě: česky se na otázky typu ano/ne ptáte právě takhle („Máš už lístky?“, „Jdeš dneska?“), bez jakékoli změny slovosledu. V uvolněném rozhovoru jsou obě anglické formy stejně přirozené („This seat's free?“ i „Is this seat free?“). Oznamovací otázka ale často přidává odstín: „You already ate?“ zní, jako by se někdo ujišťoval o něčem, co tuší, nebo byl překvapený. (Already + past simple je spíš americká angličtina; britsky „You've already eaten?“.) Ve formální situaci nebo když se chcete zeptat neutrálně, je bezpečná forma s pomocným slovesem: „Did you already eat?“. Čeština nemá do/does, takže hrozí, že se takhle budete ptát VŠUDE („You like coffee?“), i tam, kde by otázka měla znít neutrálně.

Otázka-ozvěna opakuje část výpovědi druhého, obvykle aby vyjádřila údiv nebo ověřila překvapivou informaci. I tady čeština pomáhá: „Ona se stěhuje KAM?!“, „Že CO?!“. Tázací slovo stojí na místě informace a je silně zdůrazněné. Pamatujte jen, že jde o citově zabarvenou formu. Když se prostě ptáte na informaci, tázací slovo jde na začátek a za ním pomocné sloveso: „What are you doing this weekend?“, ne „What you do this weekend?“ ani „You do what this weekend?“.

Předložka na konci otázky

Česky stojí předložka vždy před tázacím slovem, nebo je v něm přímo obsažená: „S kým jdeš?“, „O čem mluvíš?“, „Na koho čekáš?“, „Odkud jsi?“. V mluvené angličtině je to téměř vždy obráceně: nejdřív tázací slovo a předložka až úplně na konec: „Who are you going with?“, „What are you talking about?“, „Where are you from?“, „Who are you waiting for?“. Pozor na poslední příklad: české „čekat na“ je anglicky wait FOR, ne „wait on“.

Verze s předložkou na začátku („To whom are you talking?“) existuje, ale v rozhovoru zní strnule a velmi úředně a navíc vyžaduje whom, ne who. Staré školní pravidlo „nekončete větu předložkou“ platí jen pro velmi formální psaní. A otázka na původ formální verzi nemá: „From where are you?“ se neříká, vždy „Where are you from?“.

Krátké dovětky: „right?“ a „yeah?“

Místo plného question tag, které musí odpovídat pomocnému slovesu ve větě („isn't it?“, „don't you?“), se v uvolněném rozhovoru často prostě přidá „right?“ nebo „yeah?“, abyste se ujistili nebo získali potvrzení. Je to mnohem snazší než skládat správné question tag za běhu.

Jsou to anglické protějšky českého „že?“, „ne?“, „viď?“ nebo „jo?“. Nepřekládejte je ale slovo od slova. České „že?“ se hodí za jakoukoli větu, kdežto anglické question tag se mění spolu s větou: „You're tired, aren't you?“, ne „You're tired, isn't it?“. Kalky „…, yes?“, „…, no?“ nebo „…, true?“ znějí cize nebo jako překlad. Nejjednodušší a nejpřirozenější je „right?“ nebo „yeah?“.

Pozor

Srovnání s češtinou

Cvičení

Rychlý test

Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.

Související lekce gramatiky