„Where do you live?“ she asked. → She asked where I lived. Česky: „Zeptala se, kde bydlím.“
Co se naučíte
Když chcete převést otázku, použijete sloveso jako asked a za ním obsah otázky ve slovosledu obyčejné oznamovací věty: nejdřív podmět, pak sloveso. Otazník tu není, protože už se neptáte – jen vyprávíte, že se někdo zeptal.
Dobrá zpráva: česky je to podobné. „Kde bydlíš?“ se změní na „Zeptala se, kde bydlím“ – s tečkou na konci. Čeština nemá ani pomocné sloveso do/does/did. V angličtině existuje jen proto, aby se dala postavit otázka. V nepřímé otázce už nemá co dělat, a tak zmizí: „Where do you live?“ → „She asked where I lived.“
Dvě věci jsou ale jinak než v češtině. Zaprvé, čeština ponechává čas původní otázky („kde bydlím“), angličtina ho obvykle posune: live → lived. Zadruhé, snadno přenesete do nepřímé řeči naučenou školní formuli přímé otázky („where did I live“). To nedělejte.
Tázací slovo (where, what, why, who, how...) zůstává a stojí hned za uvozovacím slovesem (nebo za osobou: asked me where…). Pak následuje slovosled oznamovací věty, bez inverze. Do/does/did z přímé otázky úplně zmizí a čas nese plnovýznamové sloveso: „What time does the train leave?“ → „She asked what time the train left.“
Past pro Čechy: když je podmětem podstatné jméno, česky přirozeně dáte sloveso před něj („Zeptal se, kde je nádraží“, „v kolik jede vlak“). Anglicky nikdy: „He asked where the station was“, ne „where was the station“. Myslete takto: tázací slovo + podmět + sloveso.
Pokud je podmětem samo tázací slovo, slovosled se nemění, posune se jen čas: „Who called you?“ → „She asked who had called me.“ V záporné otázce zápor zůstane, s pomocným slovesem v novém čase (didn't → hadn't): „Why didn't you call?“ → „She asked why I hadn't called.“
Zjišťovací otázku (bez tázacího slova) převedete pomocí if nebo whether. To je přesně české „jestli“ nebo „zda“: „Přijdeš?“ → „Zeptal se, jestli přijdu“ → „He asked if I was coming.“ Pak opět slovosled oznamovací věty. That (= „že“) se sem nehodí, protože uvádí oznamovací věty, ne otázky. Samotné přehození slovesa jako v přímé otázce nestačí: „He asked was I coming“ je chybně, potřebujete if.
Časy posouváte stejně jako u oznamovacích vět: přítomný → minulý („Are you coming?“ → if I was coming), past simple nebo present perfect → past perfect („Did you call her?“ → „She asked if I had called her.“). Pozor na český budoucí čas: „Zeptal se, jestli přijdu“ je „He asked if I would come“, ne „if I will come“. Možná si pamatujete pravidlo, že po if nestojí will ani would. Platí ale pro podmínkové věty – tady if znamená „jestli / zda“, takže would je správně.
If je v běžné řeči častější. Whether je o něco formálnější a používá se před or not („whether or not...“) nebo po předložce („We talked about whether...“).
Otázka v nepřímé řeči má slovosled oznamovací věty: žádné pomocné sloveso před podmětem. Did zmizí.
„Kde je nádraží“ má sloveso před podmětem, ale anglicky stojí podmět první: where the station was.
Zjišťovací otázka potřebuje if nebo whether (= „jestli / zda“). Samotné přehození slovesa nestačí.
Česky řeknete „zeptal se, jestli přijdu“, v budoucím čase. Anglicky se will posune na would. If tu znamená „jestli“, takže would je správně.
Česky „kolik máš let“, se slovesem „mít“. Anglicky se věk vyjadřuje pomocí be: „How old are you?“ → „He asked me how old I was.“
Nepřímá otázka o otázce vypráví, neklade ji: končí tečkou, stejně jako v češtině.
Česky vypadá nepřímá otázka podobně: „Zeptala se, jestli přijdu“, „Zeptal se, kde bydlím“ – s „jestli“ a tečkou na konci
To pomáhá: „jestli / zda“ = if (nebo whether), na konci je tečka a pomocné sloveso chybí. Rozdíl je jeden, ale důležitý: čeština ponechává čas původní otázky, angličtina ho obvykle posune. „Kde bydlím“ → where I lived, „jestli přijdu“ → if I would come.
Když je podmětem podstatné jméno, česky často stojí sloveso před ním: „Zeptal se, kde je nádraží“, „v kolik jede vlak“
V anglické nepřímé otázce takový slovosled nejde: podmět vždy stojí před slovesem. „He asked where the station was.“, „She asked what time the train left.“
Čeština nemá v otázkách pomocné sloveso: „Bydlíš tady?“ má stejný slovosled jako oznamovací věta, otázkou je jen díky intonaci
Proto vám „Did you...?“ často zůstane v hlavě jako hotová formulka a dostane se i do nepřímé řeči. Do/does/did ale slouží jen k vytvoření přímé otázky. V nepřímé řeči zmizí a čas přejde na plnovýznamové sloveso: „She asked where I lived“ (ne „where did I live“), „He asked me what I was doing“ (ne „what was I doing“).
💡 Po asked: tázací slovo (nebo if/whether) + podmět + sloveso. Bez did, bez inverze, bez otazníku.
💡 „Kde je nádraží“ není where is the station, ale where the station was.
💡 Chybí tázací slovo? Použijte if nebo whether, tedy „jestli / zda“.
"How did it go?"
"Fine, I think. They asked where I'd worked before and why I wanted the job."
"Did they ask about your notice period?"
"Yeah, and they asked if I could start next month."
Cvičení 1 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Where do you live?'
Cvičení 2 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Are you coming?'
Cvičení 3 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'What time does the train leave?'
Cvičení 4 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Have you finished?'
Cvičení 5 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Why are you laughing?'
Cvičení 6 · Vyberte správnou spojku
Choose the correct reporting word for a yes/no question with no wh-word.
Cvičení 7 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Can you swim?'
Cvičení 8 · Vyberte správně převedenou otázku
Choose the correctly reported question for: 'Who called you?'
Cvičení 9 · Převeďte otázku do nepřímé řeči
Report this question: 'Do you like coffee?' → She asked me ___.
Cvičení 10 · Převeďte otázku do nepřímé řeči
Report this question: 'What are you doing?' → He asked me ___.
Cvičení 11 · Roztřiďte do skupin
Roztříděno: 0 / 4
Cvičení 12 · Typická chyba: sloveso před podmětem („kde je nádraží“)
Czech: „Zeptal se mě, kde je nádraží.“ (reported later) Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
Choose the correctly reported question for: 'Where is the station?'
Posun časů (backshift)
V nepřímé řeči po said posouvá angličtina čas o krok do minulosti: „I work here“ → „She said she worked there“. Čeština to nedělá.
Oznamovací věty v nepřímé řeči
Nepřímá řeč: say, nebo tell, that bez čárky, změna zájmen a posun času – česky řeknete „je unavená“, anglicky she was tired.
Výrazy času a místa v nepřímé řeči
V nepřímé řeči se today, here a this mění na that day, there a that, když cizí slova reprodukujete později nebo na jiném místě.
Příkazy a prosby v nepřímé řeči
Příkazy a prosby v nepřímé řeči: tell/ask + osoba + to + sloveso, v záporu not to. Proč se české „ať“ a „aby“ nepřekládají jako that.