She left early. To leave early… Walking to work… Některé větné celky mají sloveso v čase a osobě, jiné ne. Právě to určuje, co mohou ve větě dělat.
Co se naučíte
Finite clause má sloveso, které ukazuje čas a shoduje se s podmětem, proto může tvořit celou větu. Non-finite clause čas nemá, takže samostatně nestojí; opírá se o infinitiv s to nebo o příčestí.
Znáte to ze školy pod jiným názvem. Finite odpovídá větě s přísudkem v určitém tvaru („Odešla brzy“, „když odešla“). Non-finite odpovídá vazbám s neurčitým tvarem: s infinitivem („odejít brzy“) nebo s přechodníkem („jdouc do práce“, „dokončivši práci“). Ani česká přechodníková vazba sama neřekne, kdo a kdy něco udělal – potřebuje hlavní větu.
Non-finite clause se staví na jednom ze tří tvarů: na infinitivu s to (to leave), na tvaru -ing (leaving) nebo na příčestí -ed/-en (left, written).
Infinitiv s to často vyjadřuje účel, jako české „aby“: „To win the race, she trained every day.“ („Aby závod vyhrála, trénovala každý den.“) Nepřidávejte for ani -ing: „for to win“ a „for winning“ jsou tu chybně. Chcete účel zdůraznit? Použijte in order to.
Tvar -ing funguje jako český přechodník přítomný: „Jda do práce, potkal jsem starého známého“ → „Walking to work, I saw an old friend.“ Česky dnes řekneme spíš „Když jsem šel do práce…“, ale v angličtině je vazba s -ing úplně běžná. Příčestí -ed/-en připomíná české přídavné jméno slovesné (napsaný): „Dopis, napsaný ve spěchu, měl několik chyb“ → „Written in haste, the letter had several errors.“ A „dokončivši“ je having finished: „Having finished the report, she went home early.“ Česky zní přechodník minulý archaicky, v angličtině je having + příčestí zcela neutrální.
Po předložce čeština často používá podstatné jméno slovesné: „před odchodem“, „po dokončení“, „bez ptaní“. To je dobrá nápověda, protože angličtina tu má tvar -ing: before leaving, after finishing, without asking. Neříkejte „before to leave“ ani „before you will leave“: po before/after/when stojí místo budoucího času present simple („before you leave“).
Non-finite clause může být podmětem věty, předmětem slovesa nebo přívlastkem, který doplňuje informaci o podstatném jménu – stejně jako finite clause, jen kratší.
Jako podmět stojí infinitiv s to nebo tvar -ing: „To succeed takes hard work“ nebo „Succeeding takes hard work“. České „Vyhrát není všechno“ nedává „Win isn't everything“: samotné sloveso bez to podmětem být nemůže.
Jako předmět: „I want to leave now.“ Pozor na věty s jiným podmětem. Česky řeknete „Chci, abys odešel“ (aby + určitý tvar), anglicky se want pojí s osobou a infinitivem: „I want you to leave“, ne „I want that you leave“.
Jako přívlastek stojí vazba s příčestím v angličtině ZA podstatným jménem: „the man standing by the door“, „the book written by her“. Česky můžete říct „u dveří stojící muž“, ale anglicky je „the standing by the door man“ nemožné. Celá vztažná věta („the man who is standing by the door“) je správně, kratší verze je ale stejně neutrální a v mluvené řeči velmi častá.
Non-finite clause není celá věta – stejně jako česká vazba s přechodníkem potřebuje hlavní větu s určitým tvarem.
V takové vazbě stojí tvar -ing nebo -ed/-en, ne minulý čas. Navíc „standed“ neexistuje (stand – stood – stood).
Stejné pravidlo jako u přechodníku: podmět hlavní věty musí vykonávat děj vyjádřený tvarem -ing. Do práce nešel déšť.
Kalk z „Chci, abys teď odešel“. Want + osoba + infinitiv s to.
České „šla koupit mléko“ nebo „aby koupila mléko“ je anglicky prostě to buy (nebo in order to buy), ne for + -ing.
Česky „u dveří stojící muž“ zní dobře, ale anglicky jde vazba s příčestím za podstatné jméno.
„Než odejdete“ má česky budoucí význam, ale po before angličtina budoucí čas nepoužívá: before leaving nebo before you leave.
Kalk z „Vyhrát není všechno“. Jako podmět stojí tvar -ing (nebo to + sloveso), ne holé sloveso.
Česká škola rozlišuje určité a neurčité slovesné tvary: „Když dokončila práci, šla domů“ / „Dokončivši práci, šla domů“
Je to stejné dělení jako v angličtině: finite clause = věta s určitým tvarem; non-finite clause = vazba s infinitivem (to leave), tvarem -ing (leaving) nebo příčestím -ed/-en (left, written). Platí i stejné pravidlo jako u českého přechodníku: kdo děj vykonává, musí být podmětem hlavní věty.
Když se mění podmět, čeština používá „aby“ + určitý tvar: „Chci, abys odešel“, „Byla by radši, kdybychom zůstali“
Po want, would like nebo need používá angličtina non-finite clause s vlastním podmětem: „I want you to leave“, „She'd like us to stay“. „I want that you leave“ je kalk a chyba.
Česká přídavná jména slovesná mohou stát před podstatným jménem i s celou vazbou: „u dveří stojící muž“, „ve spěchu napsaný dopis“
Anglicky stojí před podstatným jménem obvykle jen samotné příčestí (a smiling man). Delší vazba s příčestím jde vždy za podstatné jméno: „the man standing by the door“, „the letter written in haste“.
Český přechodník („jdouc“, „dokončivši“) dnes zní knižně, proto ho nahrazujeme větou: „Když jsem šel do práce…“
Anglické vazby s -ing a having + příčestí knižní nejsou, používají se běžně v řeči i v textu: „Walking to work, I…“, „Having finished the report, she…“. Nebojte se jich – plná věta s when nebo after je správně, ale non-finite clause je často přirozenější a kratší.
💡 Finite clause ≈ věta s určitým tvarem slovesa; non-finite clause ≈ vazba s infinitivem nebo příčestím.
💡 „Chci, abys…“ = I want you to…; tvar I want that you… je chybně.
💡 Účel („aby koupila“, „šla nakoupit“) = to + sloveso (nebo in order to), ne for + -ing.
💡 Delší vazba s příčestím stojí za podstatným jménem: the man standing by the door.
"Who's that, standing by the counter?"
"That's my coworker, waiting for her order."
"Oh right! I didn't recognize her."
"She's hard to miss, wearing that bright red coat."
Cvičení 1 · Finite, nebo non-finite?
'She left early.' — Is this clause finite or non-finite?
Cvičení 2 · Finite, nebo non-finite?
'To leave early' — finite or non-finite?
Cvičení 3 · Finite, nebo non-finite?
'Walking to work' — finite or non-finite?
Cvičení 4 · Určete typ vazby
'The man standing by the door is my uncle.' — What is 'standing by the door'?
Cvičení 5 · Vyberte správnou odpověď
Which clause type cannot stand alone as a complete sentence?
Cvičení 6 · Určete funkci ve větě
'To succeed takes hard work.' — What is 'To succeed'?
Cvičení 7 · Určete funkci ve větě
'I want to leave now.' — What is 'to leave now'?
Cvičení 8 · Vyberte finite clause
Which one shows tense and subject agreement (finite)?
Cvičení 9 · Přepište pomocí non-finite clause
Rewrite with a non-finite clause: 'the woman who is reading the newspaper'
Cvičení 10 · Doplňte non-finite clause
Complete with a non-finite (to-infinitive) clause: 'She went to the store ___.' (in order to buy milk)
Cvičení 11 · Roztřiďte do skupin
Roztříděno: 0 / 6
Cvičení 12 · Typická chyba: „Chci, abys…“
Czech: „Chci, abys zůstal.“ Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
'Smiling, she waved goodbye.' — What is 'Smiling'?
Slovosled v angličtině
Pevný slovosled podmět–přísudek–předmět, nic mezi slovesem a předmětem, dva předměty bez „explain me“ a fronting pro zdůraznění.
Dummy it: „prázdné“ it (It's raining)
It jako podmět u počasí, času, vzdálenosti a ve větách typu It's hard to say. Proč jsou „Is raining“ a „This is strange that…“ chybně.
Větné členy: subject, verb, object, complement
Subject, verb, object, complement a adverbial: anglické větné členy, podobné českým, ale v pevném slovosledu. Bez „I very like“ a „smells amazingly“.
Věty v souvětí (clauses) a typy vět
Independent a dependent clauses a typy vět: simple, compound, complex. Česká souvětí a anglické věty – a čárky, které fungují jinak.