Tom gave Anna a ring yesterday. Každá věta se skládá z několika členů a každý má svůj úkol – skoro jako podmět, přísudek, předmět a příslovečné určení ze školy.
Co se naučíte
Věta (clause) se staví z několika členů a každý má svůj úkol: subject (kdo? co?), verb (děj nebo stav), object (koho? co? komu? – na koho nebo na co děj působí), complement (popisuje nebo pojmenovává podmět) a adverbial (navíc: kdy? kde? jak? proč?).
Většinu znáte ze školy: subject ≈ podmět, verb ≈ přísudek, object ≈ předmět, adverbial ≈ příslovečné určení. Complement je jednoduše jmenná část jmenného přísudku se sponou („Marie je lékařka“).
Nejdůležitější rozdíl: česky roli slova ukazuje koncovka, takže „Syn miluje mámu“ a „Mámu miluje syn“ znamenají totéž. Anglická podstatná jména pády nemají, proto roli ukazuje jen místo: před slovesem stojí podmět, za ním předmět. „The son loves the mother“ a „The mother loves the son“ jsou dvě různé věty.
Každá anglická věta, oznamovací, záporná i tázací, potřebuje podmět (kdo jedná nebo o čem se mluví) a přísudek (děj nebo stav). Výjimkou jsou pokyny bez podmětu: „Sit down!“
Past z češtiny: podmět u nás často nevyslovíme („Volal jsem včera“ – kdo, to prozradí tvar slovesa) nebo ho věta vůbec nemá („Prší“, „Je zima“). Anglicky je podmět vždy vyjádřený, i jako prázdné it: „I called yesterday“, „It's raining“, „It's important“, ne „Is raining“.
Direct object (přímý předmět, česky obvykle ve 4. pádě) přímo přijímá děj: „She cooked dinner.“ Indirect object (nepřímý předmět, česky obvykle ve 3. pádě: komu?) je osoba, která něco dostává nebo z něčeho má užitek. Po give, send nebo show stojí hned za slovesem, před direct object, bez předložky: „She gave him a gift.“
Připomíná to české „Dala mu dárek“, ale česky můžete říct i „Dala dárek Anně“ nebo s důrazem „Dala dárek jemu“, protože 3. pád stejně ukazuje, kdo dostává. Anglicky ne: bez to nejdřív osoba, pak věc („She gave Anna a gift“). Má-li věc jít první, osoba dostane to a jde na konec: „She gave a gift to Anna.“ „She gave a gift him“ je chybně.
Druhé pravidlo: mezi sloveso a přímý předmět nevkládáte příslovce. Česky zní „Mluvím dobře anglicky“ nebo „Mám moc rád čokoládu“ přirozeně, ale anglicky: „I speak English well“, „I really like chocolate“ nebo „I like chocolate very much“. Nikdy „I speak well English“, „I very like chocolate“ ani „I like very much chocolate“.
Po sponovém slovese (be, seem, look, become, feel, sound, taste…) stojí complement, ne object. Nepřijímá žádný děj, jen popisuje nebo pojmenovává podmět – přesně jako česká jmenná část přísudku po „být“, „stát se“, „zdát se“. Pozor: povolání v jednotném čísle dostává a/an, i když čeština žádný člen nemá: „Marie je lékařka“ → „Maria is a doctor.“
Tady se Češi často pletou. Česky řeknete „Káva voní skvěle“, „Vypadáte skvěle“, „To zní dobře“ – s příslovcem. Anglicky stojí po smell, look, sound, taste přídavné jméno: „The coffee smells amazing“, „You look great“, „It sounds good“, ne „smells amazingly“ nebo „sounds well“. (Výjimka: „I feel well“ / „You look well“ mluví o zdraví.)
Adverbial (≈ příslovečné určení) říká, kdy, kde, jak nebo proč se něco děje. Obvykle ho lze vynechat nebo přesunout, aniž by se změnil základní smysl. (Jsou výjimky, kdy je nutný: „She put the keys on the table.“ – bez on the table je věta neúplná.)
Příslovečné určení může stát na začátku, jako v češtině („Včera mi volal bratr“ → „Yesterday, my brother called me.“), ale tím se podmětem nestává a po něm stále následuje podmět + přísudek. Česky můžete dát podmět na konec („…volal bratr“), anglicky ne. V neutrální větě jde místo a čas obvykle na konec, nejdřív místo, pak čas: „We met at the café yesterday.“
Po sponovém slovese, jako je be, je skupina s podstatným jménem complement, ne předmět – jako jmenná část přísudku ve větě „Je učitelka“.
Česky je „Dala dárek jemu“ možné, protože roli ukazuje koncovka. Anglicky bez to nejdřív osoba, pak věc. Věc první? Pak She gave a gift to him.
Příslovečné určení může větu otevírat, ale podmětem se nestane. Po něm stále následuje podmět + přísudek.
Kalk z „Mám moc rád čokoládu“. Very nestojí samo před slovesem: I really like chocolate nebo I like chocolate very much.
Kalk z „Mluvím velmi dobře anglicky“. Sloveso a přímý předmět stojí u sebe, příslovečné určení jde za ně.
Česky „voní skvěle“ (příslovce), ale po smell, look, sound, taste stojí přídavné jméno jako complement.
„Zase prší“ podmět nemá, anglická věta ho ale potřebuje: prázdné it.
„Marie je lékařka“ – bez členu, ale anglicky povolání v jednotném čísle dostává a/an.
Česky roli slova ukazuje pád, proto je slovosled volný: „Syn miluje mámu“ = „Mámu miluje syn“, „Dala Anně dárek“ = „Dala dárek Anně“
Anglická podstatná jména nemají pádové koncovky, takže roli ukazuje jen místo: podmět před slovesem, předmět za ním, a u dvou předmětů bez to nejdřív osoba („She gave Anna a gift“). Při rozboru věty poznáte podmět podle místa před přísudkem, ne podle koncovky.
Česky může příslovce stát u slovesa, před předmětem: „Mluvím dobře anglicky“, „Mám moc rád tuhle písničku“
Anglicky stojí sloveso a přímý předmět u sebe: „I speak English well“, „I like this song very much“, „I really like this song“. Very nemůže stát samo před slovesem („I very like“) a „very much“ nepatří mezi sloveso a předmět.
Po „vonět“, „vypadat“, „znít“, „chutnat“ používáme česky příslovce: „Voní to skvěle“, „Vypadáte dobře“, „To zní báječně“
Smell, look, sound, taste a feel jsou anglicky sponová slovesa, takže po nich stojí complement – přídavné jméno: „It smells amazing“, „You look good“, „That sounds great“. Příslovce na -ly by popisovalo způsob děje, ne podmět.
Jmenný přísudek se sponou = spona + jmenná část: „Marie je lékařka“, „Dort vypadá výborně“
To je přesně anglické linking verb + complement: „Maria is a doctor“, „The cake looks delicious“. Rozdíl: podstatné jméno v jednotném čísle dostává a/an a po look stojí přídavné jméno, ne příslovce.
💡 Hledejte podmět před přísudkem a předmět za ním – angličtina nemá pádové koncovky.
💡 Žádné příslovce mezi slovesem a předmětem: I speak English very well, I really like chocolate.
💡 Po be, seem, look, sound, taste, smell hledejte complement (často přídavné jméno), ne object.
💡 Odpovídá na otázku kdy? kde? jak? proč? – je to adverbial, i na začátku věty.
"Who gave you that camera?"
"My sister gave it to me last year, right before her trip to Japan."
"That was generous of her!"
"She really was — she knew how much I wanted one."
Cvičení 1 · Určete větný člen
'The dog barked loudly.' — What is 'barked'?
Cvičení 2 · Určete větný člen
'The dog barked loudly.' — What is 'loudly'?
Cvičení 3 · Určete větný člen
'Maria is a doctor.' — What is 'a doctor'?
Cvičení 4 · Určete větný člen
'She cooked dinner.' — What is 'dinner'?
Cvičení 5 · Určete větný člen
'She gave him a gift.' — What is 'him'?
Cvičení 6 · Určete větný člen
'She gave him a gift.' — What is 'a gift'?
Cvičení 7 · Určete větný člen
'The coffee smells amazing.' — What is 'amazing'?
Cvičení 8 · Vyberte správný větný člen
Which element answers questions like 'where,' 'when,' or 'how'?
Cvičení 9 · Určete větný člen
'The children played in the park.' — What is 'in the park'?
Cvičení 10 · Napište podmět (subject)
Identify the subject: 'My sister studies medicine.'
Cvičení 11 · Roztřiďte do skupin
Roztříděno: 0 / 8
Cvičení 12 · Typická chyba: „Mluvím dobře anglicky“
Czech: „Mluvím docela dobře anglicky.“ Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
'The cake looks delicious.' — What is 'delicious'?
Věty v souvětí (clauses) a typy vět
Independent a dependent clauses a typy vět: simple, compound, complex. Česká souvětí a anglické věty – a čárky, které fungují jinak.
Dummy it: „prázdné“ it (It's raining)
It jako podmět u počasí, času, vzdálenosti a ve větách typu It's hard to say. Proč jsou „Is raining“ a „This is strange that…“ chybně.
Zvolací věty: What a…! a How…!
What a beautiful day! How wonderful! České „Jaký…!“ a „Jak…!“ je anglicky What, nebo How. Naučte se, kdy přidat a/an a jak tyto vzorce nesplést.
Slovosled v angličtině
Pevný slovosled podmět–přísudek–předmět, nic mezi slovesem a předmětem, dva předměty bez „explain me“ a fronting pro zdůraznění.