So i such znamenají „tak“, „takový“, „až tak“. Volba závisí na jediné věci: následuje podstatné jméno?
Co se naučíte
So a such zesilují výpověď a znamenají „v tak velké míře“. Při výběru si položte jedinou otázku: stojí hned potom podstatné jméno? Pokud ne – so. Pokud ano (s přídavným jménem před ním, nebo bez něj) – such.
Česky „takový“ funguje v obou situacích: „Ten film je takový nudný“ i „To je takový nudný film“. Anglicky je první věta „The movie is so boring“ a druhá „It's such a boring movie“. Nerozhodujte se tedy mezi so a such podle českého slova („tak“, nebo „takový“), ale podle toho, jestli následuje podstatné jméno.
So stojí těsně před přídavným jménem nebo příslovcem, když za ním není podstatné jméno: so tall, so quickly, so interesting. U příslovcí čeština pomáhá („tak rychle“ = so fast). U přídavných jmen pozor: „Je takový vysoký“ je „He is so tall“, ne „such tall“ – přestože česky říkáte „takový“.
S much/many/little/few je vždy so, i když dál stojí podstatné jméno: so much work (tolik práce), so many people (tolik lidí). Když myslíte „tolik“ nebo „tak moc“, je to so much nebo so many – nikdy such much ani such many.
Such stojí před celou skupinou s podstatným jménem. U počitatelného podstatného jména v jednotném čísle přidáte člen a/an – a to až za such: such a nice day. Čeština členy nemá, a tak se snadno řekne „such nice day“ nebo „such mess“ – správně je such a nice day, such a mess. Pozor také na české „tak dobrý nápad“: anglicky to není „so good idea“, ale „such a good idea“.
U podstatného jména v množném čísle nebo nepočitatelného člen není: such kind people (takoví milí lidé), such good news (takové dobré zprávy), such terrible weather (takové hrozné počasí). Pozor: news a weather jsou v angličtině nepočitatelné, i když česky řeknete „dobrá zpráva“. Proto nikdy „such a good news“ ani „such a terrible weather“.
„Takový nepořádek jsem ještě neviděl“ je „I've never seen such a mess“ – člen stojí za such, nikdy před ním (ne „a such mess“). Ve formální angličtině se objevuje i so nice a day, běžně ale říkáme such a nice day.
Stejně jako česky („tak unavená, že…“, „takový hlasitý koncert, že…“) mohou so a such uvádět důsledek s that: so + přídavné jméno + that (bez podstatného jména), nebo such + (přídavné jméno +) podstatné jméno + that (s podstatným jménem).
Rozdíl v interpunkci: česky před „že“ vždy píšete čárku, anglicky se před that čárka nepíše: „The music was so loud that we couldn't talk.“ V běžné angličtině that často odpadá: „I was so tired I fell asleep.“
Kalk z „Je takový vysoký!“. Když za přídavným jménem není podstatné jméno, použijte so, i když česky říkáte „takový“.
„To byla tak skvělá párty!“: když dál stojí podstatné jméno, potřebujete such, ne so.
Čeština členy nemá, ale anglicky potřebuje such u počitatelného podstatného jména v jednotném čísle a/an.
Člen stojí za such, nikdy před ním.
Česky je „taková dobrá zpráva“ v jednotném čísle, ale news je anglicky nepočitatelné: bez a.
Před much a many vždy so: „tolik jsme se nasmáli / tak jsme si to užili“ = we had so much fun.
České „takový / taková / takové“ funguje s podstatným jménem i bez něj: „Je takový vysoký“, „To je takový hezký den“
Angličtina tyto dvě role odděluje. Bez podstatného jména – so: „He is so tall“. S podstatným jménem – such: „It's such a nice day“. České „takový“ před samotným přídavným jménem vede k chybě „He is such tall“.
Česky může „tak“ stát před přídavným jménem s podstatným jménem: „To byl tak dobrý nápad“, „tak krásný výhled“
Anglicky potřebujete, když je tam podstatné jméno, such před celou skupinou: „It was such a good idea“, „such a beautiful view“. Tvary „so good idea“ nebo „so a good idea“ jsou chybné.
České „takový“ nepotřebuje člen: „takový nepořádek“, „takový hezký den“
Anglicky u počitatelného podstatného jména v jednotném čísle musí být a/an, a to za such: „such a mess“, „such a nice day“, „such an amazing view“. V množném čísle a u nepočitatelných podstatných jmen člen není: such kind people, such good news.
„Tak rychle“, „tolik práce“, „tak unavená, že…“: tady čeština odpovídá anglickému so
Před příslovcem, u „tolik / tak moc“ a ve spojení „tak…, že“ fungují čeština a angličtina podobně: „He runs so fast“, „We have so much to do“, „She was so tired that she fell asleep“. Tady můžete intuici věřit.
💡 Není tam podstatné jméno? So. Je tam? Such – bez ohledu na to, jestli česky řeknete „tak“, nebo „takový“.
💡 Such a + počitatelné podstatné jméno v jednotném čísle: nejdřív such, potom a/an. Nikdy a such ani such bez členu.
💡 Před much a many vždy so: so much, so many (tolik).
"How was the trip?"
"Amazing! The scenery was so beautiful, and the people were such lovely hosts."
"That sounds incredible."
"It really was — it was such a memorable week that I never wanted to leave."
Cvičení 1 · Vyberte správné slovo
It's ___ hot today!
Cvičení 2 · Vyberte správné slovo
It's ___ a hot day!
Cvičení 3 · Vyberte správné slovo
They are ___ kind people.
Cvičení 4 · Vyberte správné slovo
She was ___ tired that she fell asleep on the sofa.
Cvičení 5 · Vyberte správné slovo
It was ___ a boring movie that we left early.
Cvičení 6 · Opravte chybu
Fix the mistake:
Cvičení 7 · Opravte chybu
Fix the mistake:
Cvičení 8 · Doplňte větu
Complete: I have ___ much work to do this week. (before an uncountable noun, one word)
Cvičení 9 · Doplňte větu
Complete: This is ___ a difficult exercise. (before article + adjective + noun, one word)
Cvičení 10 · Sestavte větu
Cvičení 11 · Vyberte správnou větu
Which is correct?
Cvičení 12 · Typická chyba: „Je takový vysoký!“
Czech: „Váš bratr je takový vysoký!“ Which English translation is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
The concert was ___ loud that my ears hurt.
Present perfect, nebo past simple?
Present perfect, nebo past simple? Čeština má jeden minulý čas, angličtina dva. Naučte se vybírat: vztah k přítomnosti, nebo konkrétní okamžik v minulosti.
Present perfect, nebo present perfect continuous?
Present perfect simple, nebo continuous? Výsledek a počet, nebo délka trvání děje. České „čekám už hodinu“ v přítomném čase je častá past.
Used to, be used to, nebo get used to?
Used to (dřívější zvyk), be used to (být zvyklý) a get used to (zvykat si). Naučte se rozlišovat tři podobné konstrukce a vyhnout se typickým chybám.
Been, nebo gone?
Been, nebo gone v present perfect: vrátil se už člověk, nebo je pořád pryč? České „byl v…“ a „odjel do…“ vám tu výrazně pomohou.