„I used to live there“, „I'm used to it now“, „I'm getting used to it“: tři různé významy a tři různé konstrukce.
Co se naučíte
Used to, be used to a get used to vypadají podobně, protože všechny obsahují slova „used to“. Znamenají ale něco úplně jiného. Used to mluví o dřívějším zvyku – česky „dřív jsem…“ s nedokonavým slovesem. Be used to a get used to říkají, že je někdo na něco zvyklý nebo si zvyká, a dají se použít v jakémkoli čase.
České protějšky hodně pomohou: „Dřív jsem hrál“ → used to, „Jsem zvyklý“ → be used to, „Zvykám si“ → get used to.
Used to + infinitiv (bez -ing) se používá, když se něco v minulosti pravidelně dělo, ale už se neděje, nebo když nějaký stav dřív platil a teď už ne. Česky: „Dřív jsem bydlela v…“, „Kdysi měla dlouhé vlasy“. Výborně sem sedí i česká opakovací slovesa: „chodíval jsem“, „mívala“ → used to.
Used to existuje jen v minulosti. České „obvykle piju kávu ráno“ (zvyk teď) je „I usually drink coffee“, ne „I use to drink“. V otázkách a záporech s did se píše use to, bez -d: „Did you use to…?“, „I didn't use to…“.
Be used to + -ing (nebo podstatné jméno) znamená, že je pro vás něco známé a normální – už vás to nepřekvapuje ani neobtěžuje. Je to současný stav, ne dřívější zvyk.
Tady je největší česká past. Česky řekneme „Jsem zvyklý brzy vstávat“ – s infinitivem. V angličtině je ale to předložka (jako české „na“ ve „zvyklý na“), a proto po ní následuje podstatné jméno nebo tvar -ing, nikdy infinitiv: „I'm used to getting up early“. Pomůže vám myslet na „zvyklý na brzké vstávání“.
Get used to + -ing (nebo podstatné jméno) popisuje PROCES zvykání si na něco nového, tedy změnu od „cizí“ k „známé“. Často se objevuje se slovy jako slowly nebo it took me a while.
České „si“ ve „zvykám si“ se do angličtiny nepřenáší: říká se „I'm getting used to it“, bez myself. A „Zvykl jsem si“ (dokonavé, už jsem zvyklý) je anglicky „I've got used to it“ nebo prostě „I'm used to it“.
Doslovný překlad věty „Jsem zvyklý brzy vstávat“. Po be used to následuje -ing nebo podstatné jméno, ne infinitiv – to je tu předložka.
„Obvykle piju kávu“ není used to – tato konstrukce existuje jen v minulosti. Současný zvyk → usually; „jsem zvyklý“ → be used to.
„Jsem zvyklý na zimu“ vyžaduje be: I'm used to… Bez be věta nedává smysl.
Česky „zvykám si“, ale get used to zvratné zájmeno nepotřebuje. Myself vynechte.
Po did se sloveso vrací do základního tvaru: use to, bez -d (stejně jako „Did you play…?“, ne „Did you played…?“).
Česky „zvyklý na hluk“, ale anglická předložka je vždy to – nikdy on ani with.
Česky dřívější zvyk vyjadřujeme minulým časem nedokonavých sloves, často s „dřív“ nebo „kdysi“, nebo opakovacími slovesy: „Dřív jsem hrál na klavír“, „Chodívali jsme k babičce“
Anglicky se v takových případech nejčastěji říká used to + infinitiv: „I used to play the piano“. Used to zdůrazňuje, že už to skončilo. Obyčejný past simple je také možný, ale tuto informaci nenese.
Současný zvyk vyjadřujeme přítomným časem s „obvykle“ nebo „většinou“: „Ráno obvykle piju kávu“
Anglicky je to present simple s usually: „I usually drink coffee in the morning“. Used to nemá přítomný tvar – „I use to drink“ v oznamovací větě je chybně.
„Jsem zvyklý brzy vstávat“, „Zvykám si pracovat z domu“ – česky po „zvyklý“ a „zvykat si“ často stojí infinitiv
Anglické to v be/get used to je předložka (jako „na“ ve „zvyklý na zimu“), proto po něm následuje podstatné jméno nebo tvar -ing: „I'm used to the cold“, „I'm getting used to working from home“. Důležité je i be nebo get – bez nich se věta změní na used to o minulosti.
💡 „Dřív…, ale teď už ne“ (nebo „chodíval jsem“, „mívala“) → used to + infinitiv.
💡 „Jsem zvyklý na…“ → be used to; „zvykám si na…“ → get used to. Po nich -ing nebo podstatné jméno, i když česky stojí infinitiv.
💡 Myslete na „zvyklý na vstávání“, „zvyklý na řízení“: podstatné jméno napoví anglický tvar -ing.
"How's the new city treating you?"
"Honestly, it took me a while to get used to the pace here — it's so much faster than back home."
"And now?"
"Now I'm totally used to it. I used to hate the crowds, but I barely notice them anymore."
Cvičení 1 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: I ___ live in a small village. (a past habit, not true now)
Cvičení 2 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: She ___ the noise now — she's lived next to the airport for years.
Cvičení 3 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: It took him months to ___ waking up so early.
Cvičení 4 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: We ___ eat out every Friday, but we don't anymore.
Cvičení 5 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: I'm slowly ___ the new schedule at work.
Cvičení 6 · Vyberte správný tvar
Choose the correct form: He ___ spicy food — he grew up eating it every day.
Cvičení 7 · Vyberte správnou odpověď
Which structure describes a PAST HABIT that is no longer true, using the bare infinitive?
Cvičení 8 · Vyberte správnou odpověď
Which structure describes becoming accustomed to something — a PROCESS of adjustment?
Cvičení 9 · Doplňte správný tvar slovesa use
Complete: When I was a kid, I ___ (use) to be afraid of the dark. (past habit)
Cvičení 10 · Doplňte správnou předložku
Complete: After a few weeks, she got used ___ driving on the left. (preposition)
Cvičení 11 · Roztřiďte věty do skupin
Roztříděno: 0 / 6
Cvičení 12 · Typická chyba: „jsem zvyklý vstávat“
Czech: „Jsem zvyklý brzy vstávat.“ Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
Choose the correct form: I ___ smoke, but I quit five years ago.
Been, nebo gone?
Been, nebo gone v present perfect: vrátil se už člověk, nebo je pořád pryč? České „byl v…“ a „odjel do…“ vám tu výrazně pomohou.
Present perfect, nebo present perfect continuous?
Present perfect simple, nebo continuous? Výsledek a počet, nebo délka trvání děje. České „čekám už hodinu“ v přítomném čase je častá past.
Present perfect, nebo past simple?
Present perfect, nebo past simple? Čeština má jeden minulý čas, angličtina dva. Naučte se vybírat: vztah k přítomnosti, nebo konkrétní okamžik v minulosti.
So, nebo such?
So a such pro zesílení: so před samotným přídavným jménem, such před podstatným jménem. „Je takový vysoký“ je so tall, „takový hezký den“ such a nice day.