Chyby s tvarem -ing a infinitivem

Žádné zkratky – každé sloveso zvlášť

Neexistuje spolehlivé pravidlo, které by vám podle významu řeklo, jestli se sloveso pojí s -ing, nebo s to + infinitiv. Enjoy a like znamenají něco podobného, ale jen like bere i to („I like to swim“ i „I like swimming“ jsou správně); enjoy nikdy. Proto je nejlepší učit se konstrukci spolu se slovesem, jako se učíte vazbu s předložkou.

Past pro Čechy: v češtině po jiném slovese skoro vždy stojí infinitiv („začala psát“, „přestal kouřit“, „rozhodl se odejít“, „jsem zvyklý vstávat“), takže to + infinitiv působí jako bezpečná volba. Čeština má ale i něco, co vám pomůže: podstatné jméno slovesné (plavání, čtení, vstávání). Anglický tvar -ing ve funkci podstatného jména funguje velmi podobně: „Plavání je dobrý sport“ → „Swimming is a good sport.“

Slovesa s tvarem -ing

Enjoy, avoid, finish, suggest, admit, miss, mind a několik dalších se pojí s tvarem -ing, nikdy s to + infinitiv, i když česky by tam byl infinitiv: „Dopsala zprávu“ → „She finished writing the report.“ „Baví mě plavat“ → „I enjoy swimming.“ Někdy čeština sama nabídne podstatné jméno a pak je to snazší: „Vyhýbá se sladkému jídlu“ → „She avoids eating sugar“, „Chybí mi cestování“ → „I miss traveling“ (britsky: travelling).

Platí to pro sloveso, které stojí hned za nimi jako předmět. Jiné předměty jsou možné („She suggested that we leave early“) a to + infinitiv ve významu účelu („abych…“) po celém spojení je správně („I finished the report to have the weekend free“).

Suggest je zvláštní past: „Navrhl, abychom šli na procházku“ svádí k „suggested to go“. Správně: „He suggested going for a walk“ nebo „He suggested that we go for a walk.“ Podobně admit: „Přiznala, že udělala chybu“ → „She admitted making the mistake“ (nebo admitted to making – tady je to předložka), ne „admitted to make“.

Slovesa s to + infinitiv

Want, decide, agree, plan, hope, promise a afford se pojí s to + základní tvar slovesa, nikdy s -ing. Tady čeština pomáhá, protože má také infinitiv: „Rozhodl se odejít dřív“ → „He decided to leave early“, „Souhlasili, že nám pomůžou“ → „They agreed to help us“, „Doufám, že vás brzy uvidím“ → „I hope to see you soon“.

Jen nezapomínejte na to: „I want to swim“, ne „I want swim“. A „Chci, abys mi pomohl“ nepřekládejte pomocí that: správně je „I want you to help me“, ne „I want that you help me“.

Pozor: předložka + -ing

Po každé předložce (in, about, of, for, without, before…) používá angličtina -ing, nikdy základní tvar. Tady čeština skvěle pomáhá: po české předložce také nestojí infinitiv, ale podstatné jméno slovesné – „před odchodem“ → before leaving, „bez ptaní“ → without asking, „přemýšlím o změně práce“ → I'm thinking about changing jobs. Potíž nastává, když česky zvolíte vedlejší větu: „Přemýšlím, že změním práci“ vede k chybnému „I'm thinking to change jobs“.

Další past: v několika ustálených spojeních není to součástí infinitivu, ale předložkou – takže i po něm následuje -ing: look forward to seeing („těším se na setkání“), be used to waking up („jsem zvyklý brzy vstávat“). Pozor, česky tu říkáme „zvyklý vstávat“ s infinitivem, a proto Češi často píšou „I'm used to wake up“. Pomůže, když si to převedete na „zvyklý na brzké vstávání“.

Nepleťte si to s used to + základní tvar, bez be, které vyjadřuje dřívější zvyk („dřív jsem vstával brzy“): „I used to get up early.“

Angličtina v praxi

Pozor

Srovnání s češtinou

Cvičení

Rychlý test

Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.

Související lekce gramatiky