Fronting: větný člen na začátku věty

Co je fronting?

Fronting znamená přesunout na úplný začátek věty člen, který normálně stojí dál – předmět, jmennou část přísudku nebo příslovečné určení místa. Dělá se to proto, aby se zvýraznil nebo aby se jasně navázalo na to, co právě zaznělo.

Česky slovosled přehazujete neustále a většinou neutrálně: „Tu výmluvu jsem slyšel už stokrát“, „Ten film už jsem viděla“. Umožňují to pádové koncovky – vždy je jasné, co je podmět. Angličtina koncovky nemá, proto je její základní slovosled pevný: podmět + sloveso + předmět. Předsunutý předmět hned upoutá pozornost: „This point I've already made“ znamená zhruba „Zrovna tohle už jsem říkal“. Pokud nechcete nic zdůraznit, zůstaňte u běžného slovosledu: „I've already made this point“.

Časový údaj na začátku je v angličtině úplně běžný, ale potom skoro vždy následuje podmět a teprve po něm sloveso. V češtině se podmět často ocitne za slovesem: „Včera večer se stalo něco divného.“ V angličtině ne: „Last night something strange happened“, ne „Last night happened something strange“.

Předmět nebo jmenná část přísudku na začátku

Po předsunutém předmětu má zbytek věty běžný slovosled: podmět + sloveso. „Your concern I understand.“ To je pro Čechy největší past. Česky můžete říct „Její odvahu obdivuje spousta lidí“ – předmět, sloveso, podmět – protože koncovka „odvahu“ ukazuje, že jde o předmět. Anglicky je „Her courage admire many people“ chyba: větný člen pozná posluchač jen podle pořadí, takže musí být „Her courage many people admire“. Nepřidávejte ani „do“ a neprohazujte podmět se slovesem: „Your concern do I understand“ je chyba.

Jmenná část přísudku u „be“ (to, co stojí za „be“, např. přídavné jméno) se na začátku často pojí s inverzí, zvlášť když je podmět dlouhý nebo přináší novou informaci: „Remarkable was her determination“. Čeština to zná z psaného jazyka („Pozoruhodné bylo její odhodlání“). U „such + be“ je inverze povinná: „Such was the noise that we couldn't sleep“ – přesně jako „Takový byl hluk, že jsme nemohli spát“. Předmět a jmenná část přísudku se tedy chovají odlišně.

Zapamatujte si: po předsunutém členu si podmět a sloveso vymění místa jen v několika konkrétních případech – u jmenné části přísudku s „be“, u místa s nepřechodným slovesem a po záporných výrazech typu „Never have I…“ (o tom je lekce o inverzi).

Místo na začátku a inverze

Když se na začátek dostane příslovečné určení místa nebo směru a sloveso je nepřechodné (bez předmětu), sloveso obvykle předběhne podmět. Tady český slovosled pomáhá: „Na kopci stál starý kostel“, „Z mlhy se vynořila postava“. Anglicky to zní literárně a je to typické pro popisy a vyprávění.

Anglická omezení: (1) sloveso obvykle vyjadřuje polohu nebo pohyb (be, stand, lie, sit, come, go, run, appear); (2) podmětem je podstatné jméno, často nová informace. Se zájmenem zůstává běžný slovosled: ne „Into the room ran she“, ale „She ran into the room“ (česky se zájmeno stejně obvykle vynechá: „Vběhla do pokoje“); (3) když má sloveso předmět, inverze nenastává: „Na zahradě zasadila růže“ → „In the garden she planted roses“; (4) dopředu jde samotné plnovýznamové sloveso, bez „do“: „Down the street came a car“, ne „Down the street did come a car“.

Angličtina v praxi

Pozor

Srovnání s češtinou

Cvičení

Rychlý test

Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.

Související lekce gramatiky