Česky řeknete „taška Marie“ nebo „Mariina taška“. Anglicky je majitel vždy na začátku: Maria's bag. Malý apostrof ukazuje, komu co patří, a jeho místo mění význam.
Co se naučíte
Přivlastňovací tvar podstatného jména (possessive, tzv. saský genitiv) ukazuje, že něco někomu patří nebo že dvě osoby či věci spolu souvisejí – příbuzenství, majitel a předmět, firma a její pravidla. V psaní to dělá apostrof ( ' ).
Česky máme dvě možnosti: druhý pád ZA věcí („taška Marie“, „auto mého bratra“, „dům rodičů“), nebo přivlastňovací přídavné jméno PŘED věcí („Mariina taška“, „bratrovo auto“). Angličtina se chová jako ta druhá možnost: majitel jde NA ZAČÁTEK a dostane 's – Maria's bag, my brother's car, my parents' house. Konstrukce „the car of my brother“ zní u lidí v angličtině nepřirozeně.
Přesný pravopis závisí na tom, zda je podstatné jméno v jednotném čísle, v pravidelném množném čísle, nebo v nepravidelném množném čísle. Myšlenka je ale pořád stejná: nejdřív označte majitele, pak pojmenujte věc.
K podstatnému jménu v jednotném čísle – jedna osoba, jedna věc – přidáte 's, i když končí na s: my sister's husband, the manager's office, my boss's email.
's patří k MAJITELI, ne k věci: Maria's bag (Marie je majitelka), ne „Marias' bag“ ani „bag Maria's“. Před jménem s 's se nepíše the: Noah's backpack, ne „the Noah's backpack“ – 's samo určuje, o čí věc jde, takže člen už nepotřebujete.
Většina anglických podstatných jmen v množném čísle končí na -s: workers, teachers, neighbors. Když je takové podstatné jméno majitelem, druhé s nepřidáváte – jen apostrof za to, které už tam je: the workers' schedule (rozpis směn zaměstnanců), the neighbors' fence (plot sousedů), the teachers' lounge (sborovna).
Řekněte si to nahlas: „workers'“ a „worker's“ znějí úplně stejně. Apostrof tu pracuje potichu – je vidět jen v psaní, ale mění smysl: jeden pracovník, nebo víc.
Některá podstatná jména v množném čísle na -s vůbec nekončí: children, men, women, people. Když s nemají, platí stejné pravidlo jako u jednotného čísla – přidáte 's: the children's room, the men's department, the women's coats.
Česky tu často použijeme přídavné jméno: „dětský pokoj“, „pánské oddělení“, „dámské kabáty“. Proto snadno vznikne „the children room“ nebo „the men department“ bez jakéhokoli znaménka. Anglicky je potřeba 's: the children's room, the men's department.
Snadno se také stane, že children nebo men dostanou jen apostrof jako pravidelné množné číslo. Ale protože na -s nekončí, správně je 's.
its (bez apostrofu) je přivlastňovací determinátor – znamená „jeho/její“ u věci nebo zvířete, stejně jako his a her u lidí. The dog wagged its tail.
Pozor na mluvnický rod: česky „firma změnila svá pravidla“, „kočka si olízla tlapku“ – firma i kočka jsou ženského rodu, a tak se nabízí her. Anglicky je věc it, takže přivlastňovací tvar je its: The company changed its policy, ne „her policy“.
it's (s apostrofem) je zkrácený tvar „it is“ nebo „it has“. It's raining. It's been a long day.
Rychlý test: pokud můžete dosadit „it is“ nebo „it has“ a věta dává smysl, pište it's. Pokud ne, its.
Je to jedna z nejčastějších chyb: přidání nebo vynechání apostrofu mění význam, nejen vzhled slova. the dog's (patří jednomu psovi, např. the dog's leash) vs. the dogs (prostě několik psů) vs. the dogs' (patří několika psům, např. the dogs' leashes).
Než apostrof přidáte, zeptejte se: mluvím jen o několika věcech (množné číslo – bez apostrofu), nebo ukazuji, že něco někomu patří (přivlastňovací tvar – s apostrofem)? Pokud jde jen o množné číslo, apostrof tam není: two sisters, ne „two sister's“.
Kalk z „auto mého bratra“. Když je majitelem osoba, angličtina používá 's a dává majitele na začátek – jako české „bratrovo auto“.
Čeština vlastnictví vyjadřuje koncovkou a apostrof nezná, ale anglicky je jeden bratr jako majitel brother's – s apostrofem.
„Dětský pokoj“ je česky přídavné jméno, anglicky přivlastňovací tvar: children's.
„Firma“ je česky ženského rodu, ale anglicky je firma it, proto its.
its (bez apostrofu) = „jeho/její“ u věcí a zvířat. it's = it is / it has – sem nepatří.
Obyčejné množné číslo, žádné vlastnictví. Apostrof nechte pro přivlastňovací tvar.
Teachers už končí na -s, proto přidáte jen apostrof – nikdy druhé s.
Children nekončí na -s, proto dostane 's stejně jako jednotné číslo.
Česky často stojí majitel ve druhém pádě ZA věcí: „taška Marie“, „auto mého bratra“, „dům rodičů“
Anglicky jde majitel na začátek a dostane 's nebo s': Maria's bag, my brother's car, my parents' house. „The car of my brother“ zní nepřirozeně.
Česká přivlastňovací přídavná jména stojí před věcí: „Petrův telefon“, „Mariina taška“, „sestřin manžel“
Tohle pořadí angličtina používá také: Peter's phone, Maria's bag, my sister's husband. Místo koncovky -ův / -in ale stačí 's – a funguje i u delších spojení: my boss's email, the company's policy.
Česky často použijeme přídavné jméno: „dětský pokoj“, „pánské oddělení“, „dámské kabáty“
Angličtina tu používá přivlastňovací tvar: the children's room, the men's department, the women's coats. Samotné podstatné jméno bez apostrofu („the children room“) je chyba.
Česky mají věci mluvnický rod: firma je „ona“, takže mluvíme o „jejích“ pravidlech: „Firma změnila svá pravidla, její nová pravidla platí od pondělí“
Anglicky je věc, firma i zvíře (pokud nejde o vlastního mazlíčka) it a přivlastňovací tvar je its: The company changed its policy. Ne her, ne his a nikdy it's.
💡 Nejdřív majitel, pak věc: „taška Marie“ → Maria's bag.
💡 Jeden majitel: 's; více majitelů s -s: jen '; children/men/women: 's.
💡 its = jeho/její (u věcí), it's = it is / it has.
"Excuse me, is this your brother's umbrella? Someone left it here."
"No, that's not his — but it might be my roommate's. She was here earlier."
"Okay, I'll leave it at the children's lost-and-found box near the entrance."
"Thanks — I'll ask my roommate's sister too, just in case."
Cvičení 1 · Vyberte správnou větu
Which sentence shows that the backpack belongs to Noah?
Cvičení 2 · Vyberte správné spojení
A family has one dog. Which phrase correctly names its leash?
Cvičení 3 · Vyberte správný tvar
Fifteen workers share one break room. Which is correct?
Cvičení 4 · Vyberte správný tvar
Which is correct?
Cvičení 5 · Vyberte správný tvar
Which is correct?
Cvičení 6 · Doplňte větu: its, nebo it's?
Complete the sentence: The bird built ___ nest in the old oak tree.
Cvičení 7 · Doplňte větu: its, nebo it's?
Complete the sentence: ___ already past six o'clock.
Cvičení 8 · Roztřiďte do skupin
Roztříděno: 0 / 6
Cvičení 9 · Sestavte větu
Cvičení 10 · Sestavte větu
Cvičení 11 · Sestavte větu
Cvičení 12 · Napište přivlastňovací tvar
Write the possessive noun phrase: the phone that belongs to Priya
Cvičení 13 · Napište přivlastňovací tvar
Write the possessive noun phrase: the coats that belong to the women (more than one woman)
Cvičení 14 · Opravte chybu
Fix the mistake and type the correct sentence: "My brothers car is in the shop." (one brother)
Cvičení 15 · Opravte chybu
Fix the mistake and type the correct sentence: "The store changed it's opening hours."
Cvičení 16 · Situace ze života
You're writing a lost-and-found note for a backpack that belongs to two students who share it. Which is correct?
Cvičení 17 · Typická chyba: kalk z druhého pádu
Czech: „To je dům mých rodičů.“ Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: vlastnictví, apostrof a its, nebo it's.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
Which is correct?
Složená podstatná jména (compound nouns)
„Autobusová zastávka“ je bus stop: hlavní slovo stojí v angličtině na konci, bez předložky. Píše se dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména
Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména: a/an, množné číslo, some, much a many, a piece of. Proč se neříká „an information“ ani „homeworks“.
Jmenná fráze (noun phrases)
Jak sestavit anglickou jmennou frázi: determinátor, přídavná jména, řídící podstatné jméno a upřesnění za ním – a jak ji krok za krokem rozšířit.
Jednotné a množné číslo podstatných jmen
Množné číslo v angličtině: -s, nebo -es, city → cities, leaf → leaves, nepravidelné children a people a chyba s apostrofem. Pravidla a cvičení.