Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména

Hlavní myšlenka

Některá podstatná jména pojmenovávají věci, které se dají spočítat po kusech: one apple, two apples, three chairs. To jsou počitatelná podstatná jména – mají jednotné i množné číslo a v jednotném čísle před sebou potřebují a nebo an.

Jiná pojmenovávají něco, co vnímáme jako celek, ne jako jednotlivé kusy: water, rice, furniture, information. To jsou nepočitatelná podstatná jména – nemají a/an a obvykle ani množné číslo (neexistuje „informations“ ani „furnitures“).

Čeština nepočitatelná podstatná jména také má (voda, rýže, cukr) a „nábytek“ je i česky hromadné slovo, takže samotná myšlenka není nová. Potíž je v tom, že se seznamy nekryjí: „informace“, „rady“ a „zprávy“ česky počítáme (dvě informace, tři rady), „peníze“, „vlasy“, „zavazadla“ a „úkoly“ jsou česky v množném čísle – anglicky jsou ale information, advice, news, money, hair, luggage a homework nepočitatelné. Tato slova je prostě potřeba si zapamatovat.

A, an a množné číslo u počitatelných podstatných jmen

Počitatelné podstatné jméno v jednotném čísle před sebou skoro vždy něco potřebuje – obvykle a nebo an. A píšeme před souhláskou ve výslovnosti, an před samohláskou ve výslovnosti: a laptop, a schedule, an appointment, an umbrella.

Čeština nemá členy, proto Čechům snadno uteče „I need chair“ nebo „She has laptop“. Anglicky je to chyba: I need a chair, She has a laptop.

Když mluvíte o více než jedné věci, počitatelné podstatné jméno má tvar množného čísla: one appointment → two appointments, one delivery → three deliveries. (Pravidla psaní množného čísla najdete v lekci „Jednotné a množné číslo podstatných jmen“ – tady jde o to, kdy vůbec počítáme.)

Podstatné jméno v množném čísle nemá a/an: appointments, nikdy „an appointments“.

Some s počitatelnými i nepočitatelnými podstatnými jmény

Some se hodí k oběma druhům podstatných jmen. S počitatelným znamená „několik“ – neurčitý počet: „I bought some apples“ (víc než jedno, na přesném počtu nezáleží).

S nepočitatelným znamená „trochu“ – neurčité množství: „I bought some rice.“

Česky v takových větách často neříkáme nic, jen použijeme holé podstatné jméno nebo druhý pád: „Kup rýži“, „Kup chleba“, „Dáte si kávu?“. Anglicky je samotné „Would you like coffee?“ možné, ale v nabídkách a zdvořilých prosbách zní nejpřirozeněji some: „Would you like some coffee?“ „Can I get some napkins, please?“

Much, nebo many?

Many se pojí s počitatelnými podstatnými jmény v množném čísle: how many guests, many people, not many tickets left.

Much se pojí s nepočitatelnými: how much time, not much furniture, too much noise.

Česky „kolik“, „hodně“, „moc“ a „málo“ sedí ke všemu („kolik jablek?“, „kolik času?“, „moc lidí“, „moc hluku“). Proto si před much/many vždy položte otázku: dá se to spočítat? Kolik jablek → how many apples; kolik času → how much time.

V běžných kladných větách se a lot of hodí k oběma a zní přirozeněji než much: říkáme „I have a lot of time“, ne „I have much time“. Much se objevuje spíš v otázkách a záporech: „How much time do we have?“ „We don't have much time.“

Jedna jednotka: a piece of ___

Nepočitatelná podstatná jména nemají tvar s a/an, a přesto často chcete mluvit o jedné jednotce. Angličtina pak používá a piece of (nebo jiné slovo vyjadřující míru): a piece of advice (jedna rada), a piece of information (jedna informace), a piece of furniture (jeden kus nábytku).

To znamená, že advice a information nikdy nemají a/an ani koncovku -s. I když česky „rada“ a „informace“ zní jako běžná počitatelná slova, „an advice“ a „an information“ jsou chyba. Řekněte a piece of advice, nebo some advice.

Jiná slova vyjadřující míru fungují stejně: a bowl of rice, a glass of water, a loaf of bread – podobně jako česky „sklenice vody“ nebo „bochník chleba“. Samotné nepočitatelné podstatné jméno se nemění – počítáte slovo, které stojí před ním (two glasses of water).

Podstatná jména, která se mění podle významu

Několik podstatných jmen je počitatelných v jednom významu a nepočitatelných v jiném. Coffee jako nápoj obecně je nepočitatelná („I don't drink coffee“), ale coffee jako jeden šálek nebo objednávka je počitatelná („Two coffees, please“) – úplně jako české „dvě kávy, prosím“.

Paper jako materiál (papír) je nepočitatelný („I need some paper for the printer“), ale a paper jako dokument, odborný článek nebo písemka je počitatelný („Please sign this paper.“ „She wrote a paper on climate change.“).

Proto je lepší se ptát „What does this noun mean here?“ než se učit nazpaměť, že dané slovo je vždy počitatelné, nebo vždy nepočitatelné. Cvičení v této lekci se drží jasných případů – až je zvládnete, slova jako coffee a paper snáze pochopíte z kontextu.

Angličtina v praxi

Pozor

Srovnání s češtinou

Cvičení

Rychlý test

Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.

Související lekce gramatiky