„An hour“, ale „a university“: toto pravidlo se týká výslovnosti, ne pravopisu.
Co se naučíte
„A“ a „an“ jsou tentýž neurčitý člen a znamenají přesně totéž – zhruba „nějaký“, „jeden“. Čeština členy vůbec nemá, takže je to pro vás úplně nová věc. Dobrá zpráva: volba mezi „a“ a „an“ je jednoduchá, protože záleží jen na tom, jak následující slovo ZNÍ.
„N“ v „an“ usnadňuje výslovnost: „an apple“ se vysloví plynuleji než „a apple“, bez pauzy mezi dvěma samohláskami. Zvuk se obvykle shoduje s písmenem (a book, an apple), ale existuje několik častých výjimek. Právě na nich Češi klopýtají, protože v češtině skoro vždy čteme tak, jak píšeme.
V češtině je h vždy slyšet: „hotel“, „honorář“, „historie“. Proto snadno přehlédnete, že v několika anglických slovech se h nevyslovuje. „Hour“ zní zhruba jako „aur“, „honest“ jako „onist“. Protože slovo opravdu začíná samohláskou, použijeme „an“.
Je to ale jen krátký seznam výjimek: hour, honest, honour (v americkém pravopisu honor), heir. Ve většině slov h slyšet je, takže říkáme „a house“, „a hotel“, „a hospital“.
Tady Češi chybují nejčastěji. „Univerzita“, „uniforma“ a „Evropa“ začínají česky samohláskou. Anglické „university“, „uniform“ a „European“ se ale vyslovují „ju-niversity“, „ju-niform“, „ju-ropean“. Zvuk „j“ je souhláska, proto použijeme „a“, i když je první písmeno samohláska.
Pozor: ne každé u zní „ju“. V „umbrella“ nebo „uncle“ je u krátká samohláska (podobná českému „a“), proto „an umbrella“, „an uncle“. Podobně „one“: nečtěte ho česky „o-ne“. Vyslovuje se zhruba „uan“, tedy začíná souhláskou „w“, odtud „a one-way street“.
Když zkratku čteme písmeno po písmenu, rozhoduje zvuk anglického NÁZVU prvního písmene, ne to, co zkratka znamená. „M“ je anglicky „em“ (samohláska), proto „an MBA“. „X“ je „eks“, proto „an X-ray“.
U M a X vám čeština pomáhá („em“, „iks“ také začínají samohláskou). Past jsou jiná písmena. České „há“ začíná souhláskou, ale anglické H je „ejč“, proto „an HR manager“. A naopak české „ú“ je samohláska, ale anglické U je „ju“, proto „a UN meeting“. Myslete na anglický název písmene, ne na český.
V „hour“ se h nevyslovuje (zní zhruba jako „aur“). Slovo začíná samohláskou, proto „an“. Český zvyk vyslovovat každé h tu škodí.
Česky „honorář“ vyslovujeme s h, ale anglické „honest“ začíná samohláskou („onist“). Proto „an“.
„Univerzita“ začíná samohláskou, ale „university“ zvukem „ju“, který se počítá jako souhláska. Proto „a“.
Česky „Evropa“ začíná samohláskou, ale anglické „European“ zní „ju-ropean“. Na začátku je souhláska, proto „a“.
„One“ se vyslovuje zhruba „uan“, začíná zvukem „w“. Nečtěte ho česky „o-ne“.
M je anglicky „em“ – na začátku samohláska. U zkratek se počítá název písmene, ne samotné písmeno.
Česky říkáme „há“, ale anglický název písmene H je „ejč“ a začíná samohláskou. Proto „an HR manager“.
České „ú“ je samohláska, ale anglický název písmene U zní „ju“ – souhláska. Proto „a UN meeting“, „a USB cable“.
Český pravopis skoro vždy odpovídá výslovnosti: písmeno „u“ v „univerzita“ je samohláska a „h“ v „hotel“ je vždy slyšet
Proto se Češi, kteří už vědí, že existuje „a“ a „an“, automaticky dívají na první PÍSMENO slova. V angličtině písmeno často neříká, jak slovo zní: h bývá němé (hour) a u nebo eu zní jako „ju“ (university, European). Než člen vyberete, řekněte si slovo v duchu anglicky a poslechněte si první zvuk.
Čeština členy nemá: řekneme „Mám psa“ nebo „To je jablko“ bez jakéhokoli dalšího slova
V angličtině musí před počitatelným podstatným jménem v jednotném čísle obvykle stát člen: „I have a dog“, „It's an apple“. Rozhoduje slovo, které stojí hned za členem, i když je to přídavné jméno: „an apple“, ale „a red apple“; „a car“, ale „an old car“. Přídavné jméno stojí před podstatným jménem stejně jako v „červené jablko“, takže často rozhoduje právě ono.
České názvy písmen: „há“, „ú“, „em“, „iks“
U zkratek se počítá anglický název písmene. Část odpovídá české intuici: M je „em“ (an MBA), X je „eks“ (an X-ray), F je „ef“, S je „es“ (an SUV). Jiné ne: H je „ejč“, tedy samohláska na začátku (an HR manager), a U je „ju“, tedy souhláska (a UN meeting, a USB cable).
💡 Řekněte si slovo v duchu anglicky: rozhoduje první zvuk, ne písmeno.
💡 Němé h má jen pár slov (hour, honest, heir). V „hotel“, „house“ a „hospital“ h slyšet je, proto „a“.
💡 U zkratek myslete na anglický název písmene: H je „ejč“ (an HR manager), U je „ju“ (a UN meeting).
"Wait, is it 'a hour' or 'an hour'?"
"'An hour' — the h is silent, so it sounds like it starts with a vowel."
"Oh right! What about 'university'? That starts with a letter u..."
"That one's 'a university' — it sounds like 'yoo', so it's treated like a consonant."
Cvičení 1 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ apple
Cvičení 2 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ banana
Cvičení 3 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ hour
Cvičení 4 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ university
Cvičení 5 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ umbrella
Cvičení 6 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ honest man
Cvičení 7 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ European country
Cvičení 8 · Vyberte správný člen
Choose the correct article: ___ MBA degree
Cvičení 9 · Vyberte správnou odpověď
What actually determines whether to use 'a' or 'an'?
Cvičení 10 · Roztřiďte slova do skupin
Roztříděno: 0 / 8
Cvičení 11 · Typická chyba: český název písmene H („há“)
Choose the correct article: ___ HR manager
Cvičení 12 · Typická chyba: „Evropa“ začíná samohláskou
Czech: „Je to evropská země.“ Which English sentence is correct?
Pět rychlých otázek: ověřte si, co už umíte.
Otázka 1 / 5
Výsledek: 0/0
Choose the correct article: ___ elephant
Present simple, nebo present continuous?
Present simple (zvyky, fakta), nebo present continuous (co se děje právě teď)? Čeština má jeden přítomný čas, angličtina dva. Naučte se vybírat.
Since, nebo for?
České „od“ a „už… let“ je anglicky since, nebo for. Since + okamžik (since 2015), for + doba trvání (for ten years). Jednoduchý test na výběr.
Too a enough
Too (příliš, moc) a enough (dost, dostatečně): význam, místo ve větě a proč „dost vysoký“ je tall enough, a ne enough tall.
Present perfect, nebo past simple?
Present perfect, nebo past simple? Čeština má jeden minulý čas, angličtina dva. Naučte se vybírat: vztah k přítomnosti, nebo konkrétní okamžik v minulosti.